„Zítra přineseš stovku. A mámě ani slovo.“
Takhle to začíná ve školní šatně. Doma pak uslyšíte jen: „Dobrý.“
Středa, 12:40, školní šatna. Matyášovi je devět.
Kluk z páté třídy ho přimáčkne ke skříňce a řekne potichu: „Zítra přineseš stovku. A mámě ani slovo.“
Matyáš sklopí hlavu. Kývne. Nic neřekne.
Druhý den ráno chybí mámě v peněžence stovka. Večer u večeře se ho zeptá: „Jak bylo ve škole?“
„Dobrý.“
Za týden už to nejsou sto korun, ale dvě stovky. A v neděli večer ho bolí břicho. Pokaždé.

Dítě to doma neřekne. Ne proto, že by vám nevěřilo. Mlčí, protože:
- se bojí, že bude hůř a dostane přes pusu,
- nechce být „bonzák“,
- stydí se, že poslechlo,
- a hlavně nevědělo, co mělo v tu chvíli říct.
Místo slov uvidíte jiné věci. Častěji si říká o kapesné. Chybí svačina. Modřinu vysvětlí tělocvikem. A na otázku „Co je s tebou?“ odpoví: „Nic.“

Stejná šatna. Stejný kluk. Jen dítě ví, co říct.
ŠPATNĚSklopí hlavu a druhý den přinese peníze. Starší kluk pozná, že to funguje, a přijde znovu.
CHYTŘEPodívá se mu do očí a řekne nahlas: „Nikomu neplatím.“ Pak jde za paní učitelkou: „Paní učitelko, někdo ode mě chce peníze.“ Rovnou za dospělým.
Žádná rvačka, žádné hrdinství. Jedna věta, kterou má dítě nacvičenou dřív, než ji bude potřebovat. Zlaté pravidlo zní: „Za klid neplatím, řeknu to dospělému.“
V komiksu najdete podobnou situaci: starší kluk chce po Tondovi peníze za „ochranu“. Špatný tah i chytrý tah s hotovými větami vidíte na jedné straně.

Pátek, 15:10, před družinou. U chodníku zastaví auto. Muž stáhne okénko a usměje se: „Maminka mě poslala, pojď, pojedeme.“
Dítě ví, že s cizími se nechodí. Jenže tenhle pán zná jeho jméno. Mluví o mámě. A dítě je vychované, nechce být nezdvořilé.
CHYTŘE: Zůstane krok od auta a zeptá se: „Jaké je naše rodinné heslo?“ Když ho pán nezná, řekne: „Počkám na maminku. Do cizího auta nenastoupím.“ A běží zpátky do družiny za paní vychovatelkou.

V komiksu je podobná scéna: Kuba čeká po tréninku a u chodníku zastaví auto. Řidič tvrdí, že ho posílá maminka.

„Nechoď s cizími.“ „Kdyby něco, řekni mi to.“ Tyhle věty říkáme všichni. Dítě kývne.
Ale když stojí u skříňky a ten druhý je o hlavu vyšší, má v hlavě prázdno. Ve stresu dítě neudělá to, co slyšelo. Udělá to, co má nacvičené.
A často nemá komu to říct ani ve škole. Podle průzkumu Mapa školy společnosti Scio (2018) zná jen 43 % žáků ve škole někoho, komu by se bez obav svěřili.
Není to vaše chyba. Nikdo nás nenaučil, jak tohle s dětmi trénovat.
Komiks, který dítě čte samo. A věty, které si zkusí nahlas.
„Chytrá hlavička na ulici“ je komiksový e-book pro děti od 6 do 12 let. Má 40 scén z obyčejného dne: šatna, družina, cesta domů, kapesné, cizí lidé, internet, sám doma.
Každá scéna má stejný postup:
- situace, jak se opravdu stává,
- špatný tah,
- chytrý tah s hotovou větou,
- zlaté pravidlo,
- jedna otázka, o které si pak spolu promluvíte.

Žádná přednáška. Dítě listuje komiksem a samo pozná, kdo udělal chybu. Pro vás jsou připravené karty pro rodiče a plán na 8 týdnů, takže víte, kterou scénu kdy otevřít.

- Dítě ví, co říct, když po něm někdo chce peníze, svačinu nebo mobil.
- Má s vámi rodinné heslo a ví, že bez něj s nikým nikam nejede.
- Zná ve škole tři dospělé, za kterými může jít.
- Ví, že říct to dospělému není žalování.
- A vy se dozvíte víc, protože otázka po scéně otevře rozhovor, na který „Dobrý“ nestačí.
Matyášova máma přišla na chybějící peníze až po několika týdnech. Večer spolu otevřeli scénu se stovkou. Matyáš chvíli mlčel a pak řekl: „To je jako u nás v šatně.“ Poprvé to vyprávěl celé.
Poctivě: komiks nezaručí, že se dítěti nikdy nic nestane. Nenahradí vás ani odbornou pomoc. Dá mu ale věty, které bude mít v hlavě dřív, než je bude potřebovat.
Můžete tuhle stránku zavřít a doufat, že se to vašeho dítěte netýká.
Nebo dnes večer otevřete první scénu. Za deset minut bude mít dítě první větu, kterou umí říct nahlas.
Níže vyberte balíček. E-book vám přijde do e-mailu hned po zaplacení, takže první scénu můžete číst ještě dnes večer.